Msgre František Bernard Vaněk

Pelhřimovský děkan, papežský prelát, Monsignor František Bernard Vaněk se narodil 15. července 1872 v obci Stádlec u Tábora rodičům Josefu a Rosálii Vaňkovým. Po studiu na nižším gymnáziu v Táboře, kde se setkal se svým pozdějším velkým přítelem Františkem Bílkem, se rozhodl pro studium teologie na kněžském semináři v Českých Budějovicích. Knězem byl vysvěcen v  českobudějovické katedrále sv. Mikuláše 19. července 1896.

V roce 1897 byl ustanoven kaplanem v  Pelhřimově. Od samého začátku svého působení v Pelhřimově se energicky zapojil do kulturního dění ve městě. Na jeho popud byly do pelhřimovského chrámu sv. Bartoloměje objednány obrazy Křížové cesty, kterou společně vytvořili František Bílek a Viktor Foerster, a o něco později jesličky od F. Bílka.

Dne 15. 10. 1902 F. B. Vaněk požádal o uvolněné místo exposity na Křemešníku. Jeho žádosti bylo vyhověno, a tak se v listopadu téhož roku přesídlil společně se svojí maminkou a čtrnáctiletou neteří Klementinou Menšíkovou na „Krásnou samotu“.

Již v této době se projevoval Vaňkův literární talent, ještě před příchodem na Křemešník vydal svou jedinou sbírku básní „Sacerdotium“ a založil homiletický časopis „Kazatelna“. Dobu svého působení na Křemešníku mezi lety 1902 a 1906 pak zachytil ve svém nejznámějším románu „Na krásné samotě“. Se stejným entuziasmem jako v Pelhřimově zveleboval také kostel Nejsvětější Trojice a jeho okolí. Nechal vystavět křížovou cestu a vyzdobit kapli Mrtvých, ve spolupráci s řídícím učitelem Zahálkou dosáhl dne 1. března 1904 zřízení poštovny. Křemešník v té době navštívili také mnozí z Vaňkových četných přátel z uměleckých kruhů, za všechny jmenujme Otokara Březinu, Františka Bílka či Viktora Foerstera.

Po smrti pelhřimovského děkana Kačera nastoupil v prosinci 1906 do uvolněného úřadu a ihned navázal na své předchozí aktivity, které ještě rozmnožil. Zasloužil se o navrácení vzácného původního raně barokního oltáře do kostela sv. Bartoloměje, obnovil Děkanskou zahradu, založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, zcela mimořádná byla jeho podpora mládežnického sportu.  

Podobně jako na Křemešníku, i v Pelhřimově pokračoval ve psaní vzpomínkových knih, roku 1938 vydal „Pelhřimov za války“, náklad byl ale ihned Němci zabaven. Další kniha „Vlaštovky se vracejí“ mohla vyjít až po druhé světové válce.

Zásadový a vlastenecký postoj, který se F. B. Vaněk nebál projevovat za rakouského mocnářství, přespříliš upoutal pozornost německých okupantů. V noci 3. června 1942 byl děkan Vaněk zatčen, přes četnickou stanici v Pacově odvlečen do vězení táborského trestního soudu, pak do Terezína a konečně byl 31. 7. 1942 deportován do nacistického koncentračního tábora Dachau, kde 1. dubna 1943 zemřel.

Jeho památku dnes připomíná pomník v Děkanské zahradě a expozice v zahradním domečku, v němž děkan Vaněk napsal svá literární díla a kde uvítal mnohé vzácné návštěvy z řad umělců, sportovců i osobností významu arcibiskupa Kašpara.